O hvězdičce Nad lesem se začaly stahovat velké a tmavé mraky. Venku se pomalu začalo stmívat a vítr se víc a víc proháněl korunami stromů. Ty se houpaly jak jim vítr, který začal být studený, přikazoval. Vítr skučel, kvílel a chvílemi jakoby naříkal stále víc a víc. Zvířátka, která v lese žila si velmi rychle našla své pelíšky a nory, aby se před tímto velmi chladným a velkým větrem ukryla. Nebylo nikde vidět ani živé dušičky, les se zmítal jen pod větrem a blížící se tmou. Dole pod lesem, kde začínala louka a pole, tekl úzký potůček, který vesele ševelil a šplouchal. Voda v potůčku byla průzračná a čirá a tak byly…

Příběh o Vojtíškovi I když byla teprve půlka listopadu, do rána napadlo tolik sněhu, že vrátka nebyla skoro vidět. Dědeček od rána se snažil proházet alespoň cestičku k brance, ale sněhu napadlo tolik, že to šlo velmi pomalu. A to ještě sníh drobounce padal! Malý Vojtíšek ležel ještě v teplé posteli a pozoroval ledové květy na okně, které do rána na skle vykvetly. Byla to nádherná podívaná, pod dekou teploučko a v rohu kuchyně krásně a příjemně plápolal ohýnek v kamnech. Babička Vojtíškovi chystala snídani, mléko a namazaný chléb a tak malý Vojta musel teplo postýlky opustit. Nevadilo mu to, rád hned po snídani pomůže dědovi s odhazováním sněhu! Malý Vojtík byl úplně obyčejný kluk,…

Příběh kouzelných skřítků Za okny domu svítilo sluníčko. Jeho paprsky zářily na celou zahradu, opíraly se o koruny stromů a o krásné podzimní květinky, které se vypínaly na záhonku kousek od domu. Stromy v celé zahradě hrály mnoha barvami a pod občasným nárazem větříku se vesele třepotaly a tím víc ukazovaly své krásné barvy blížícího podzimu. Z okna bylo vidět i na houpačku a na pískoviště, které bylo nedaleko od krásné barevné lavičky a malované chaloupky, která celé léto dávala stín a úkryt pro hračky z pískoviště. Sluníčko ještě hřálo, ale větřík už ukazoval, že se brzy celá zahrada zahalí do zimního spánku. Uprostřed této krásné zahrady stál bílý dům s dřevěnými okny a…

Koťátko Emmi Každý tvoreček na světě má svojí vílu, víla nás chrání a její ostraha je pro nás všechny. Víly umí vše, mají svoji moc, sílu, kouzlo. Všichni ji máme u sebe, všechny víly nás chrání, jen je naše škoda, že ji nevidíme. A takovou malou vílu, anděla, snad možno říct, měla u sebe i malá Emmi. Emmi je koťátko, je malé kočičí miminko. A i s Emmi je její víla. Svůj svět viděla poprvé, když prohlédla malý dvorek a pak se jí stal novým domovem. Najednou ,,nová ,, paní, ,,najednou ,,nový pán, Anička a nový svět! Co to je za nový svět? Emmi nevěří svým očím. Emmi vyšla na svůj…

Že bylo po svátcích jara, po Velikonocích, bylo především vidět u táty v pracovně. Pod oknem vedle jeho pracovního stolu, kde byly především jen samé složky a knihy, stojí proutěný koš, do kterého táta každý rok dává své pomlázky, které si sám upletl. Je na nich vždy mnoho pentliček, mašlí a velikonočních dekorací, které si na pomlázky vždy hrdě pověsí. Hned po Velikonocích bedlivě zkoumá, která z nich je nejvyšší a nejvíc naparáděná. Je pravda, že jsou skoro vždy stejně velké a vždy malá Anička i teta okusí, že jsou upleteny pečlivě. Jakub má také svoji sbírku, ale je menší a pomlázky jsou kratší. Jen vždy nad tátou vítězí v…