Koťátko Emmi
Koťátko Emmi
Každý tvoreček na světě má svojí vílu, víla nás chrání a její ostraha je pro nás všechny. Víly umí vše, mají svoji moc, sílu, kouzlo. Všichni ji máme u sebe, všechny víly nás chrání, jen je naše škoda, že ji nevidíme. A takovou malou vílu, anděla, snad možno říct, měla u sebe i malá Emmi.
Emmi je koťátko, je malé kočičí miminko. A i s Emmi je její víla. Svůj svět viděla poprvé, když prohlédla malý dvorek a pak se jí stal novým domovem. Najednou ,,nová ,, paní, ,,najednou ,,nový pán, Anička a nový svět! Co to je za nový svět? Emmi nevěří svým očím. Emmi vyšla na svůj nový svět, sama, poprvé.
Malé tlapičky opatrně našlapávaly na zem a její očka byla ve střehu. I když na zemi ležel poprašek sněhu a Emmi trošku tlapky studily, Emmi se ocitla ve světě, který neznala, je malé koťátko a objevuje svět, napoprvé.
Emmi jistě chtěla se svojí maminkou a tatínkem jít pár kroků, aby jí ukázali, co svět nabízí, co svět přináší. Emmi je teprve pár týdnů. Doma nebyl nikdo, jen ráno viděla ,,novou,, paní, pak Emmi usnula schoulená na koberci. Paní domu odešla a Emmi spala tvrdě hodně dlouho. Sotva začala poznávat nové bydlení a najít misku s mlíčkem, před domem zastavilo auto.
Pán, paní, malá slečna jménem Anička, jdou dovnitř a jeden po druhém pohladí malou Emmi, která je vítá u dveří. Ještě se pořád bojí, ale cítí, že ji mají rádi a budou k Emmi hodní. Anička je z nich s ní nejdéle, ale přesto se malá, vyplašená Emmi krčí k zemi. Nerozumí jejich lidské řeči, ale Emmi cítí, že jsou to přátelé.
Malé koťátko si dobře vzpomíná, jak ještě ráno se probudila u své kočičí maminky, napila se mlíčka a pak paní, u které se narodila, ji v přepravní krabici někam vezla. Nejely dlouho a pak malou Emmi – tak jí začala říkat paní, u které se narodila, ji opatrně vydělala a představila ,,nové,, paní. Emmi chvíli koukala a tak trošku pochopila, že bude patřet malé Aničce jako předvánoční dárek. Pak paní odjela a Emmi zůstala v ,,novém,, domově. A to bylo u Aničky!
Anička byla z Emmi nadšená, jakmile přišla ze školy, ihned utíkala za ní! Usínala s ní a ráno s Emmi v náručí vstávala. Maminka byla s tatínkem rádi, že Aničce udělali takovou radost!
Malá Emmi už znala každý koutek domu, vše prozkoumávala, každý kout a vše jí zajímalo a vše se snažila bedlivě pročichat a popřípadě ochutnat. Malá Anička nikdy nezapomněla ráno před odjezdem do školy dát Emmi mlíčko a papání do jejího koutku. Emmi měla svůj pelíšek v obývací hale, kdy všichni byli stále spolu. Jen měla respekt, když tatínek zapálil krb. To utíkala Aničce do náručí.
Uběhl skoro celý měsíc, Emmi takměř zdomácněla a byla šťastná, moc šťastná! Velmi ráda nyní trávila s Aničkou a s maminkou čas v kuchyni, protože maminka začala péct dobrůtky. Každý večer to v kuchyni moc vonělo, maminka pekla cukroví a zdobila je. Anička vydatně pomáhala a Emmi také. Krémy, polevy, oříšky, vše bylo nové!
Na vánoce k Aničce dojede i babička a děda! To bude! Emmi už je zná, je to moc krásná babička a děda!
Doma maminka večer po práci donesla velké krabice a začala s výzdobou. To Emmi nezná, ale moc se jí to líbí, vyskakovala na ozdůbky a třpytící se hvězdičky. Doma to vonělo a Emmi cítila, že něco velkého se chystá.
Venku přibývalo bílého poprašku, a když šla Emmi ven, byla ráda, že se vrací do tepla. Venku to studilo a pacičky jí po chvilce zábly. Dokonce jednou přišla domů s Aničkou s pěknou vrstvou na zádech, hustě sněžilo.
Bylo ráno a od samého probuzení byl v domě nebývalý neklid. Pobíhali všichni tam, zpět. Tatínek velmi brzy vyjel autem pryč, doma nezvykle byla maminka i Anička. Měly obě plné ruce práce. S Emmi neměla dnes čas se Anička mazlit jako obvykle a tak Emmi najednou, tak trošku uraženě napadlo, že se prostě jen podívá ven, když se jí Anička nevěnuje.
Vyšla na dvorek právě v tu chvilku, když tatínek donesl domů velký strom, byl od sněhu strom i tatínek, tak než sníh oklepal, Emmi toho využila a proklouzla ven.
Dvorek znala důvěrně, ale co to vidí? Tatínek vůbec nezavřel bránu a poprvé se Emmi povedlo v klidu koukat ven, na ulici. Do teď se dostala jen k plotu, ale Anička ji hlídala, ale teď…. Sama u prázdné brány!
Beze strachu vyšla ven, jen na kousek ulice a začala obdivovat něco nového, auta, cizí domy, cizí lidé, cizí ulice. Unešená vším ,,cizím,, šla dál a dál na jednou jí ošálila vůně, byla to vůně masa a něco opět cizího.
Emmi došla až k velkému obchodu, kde prodávali i maso a dokonce za malou chvíli našla nějaké boční dveře, kde paní prodavačky z venku nosí velké bedny, které tak krásně voní. Emmi se nemůže vynadívat! Snaží se proklouznout dovnitř, ale vždy jí okřiknou a zaženou zpět ven!
Sama Emmi si nevšimla, že už se stmívá a že bude za chvíli noc! Najednou napadá, malé neposedné koťátko – kde to jsem, kde je můj domov, kde je Anička, co budu dělat, jak najdu cestu domů????
Schoulila se do klubíčka, dveře se už neotvírají, všude nastala tma. Emmi je sama úplně ztracená!
Je temný večer, večer před Štědrým dnem. V domě, kde bydlí Anička s maminkou a tatínkem ale panuje velké smutno a pláč Aničky, která neví, kde Emmi je. Hledala ji snad všude, prošla každý kout domu i zahrady. Dokonce tatínek několikrát, když už byla tma, několikrát projel celé okolí i s Aničkou a maminkou, Emmi nikde. Anička byla k neutěšení, plakala a vše by vyměnila, celého Ježíška, dárečky za malou Emmi! Už bylo hodně po půlnoci, kdy Anička na chvíli pláčem usnula mamince v náručí.
Malá Emmi se krčila schoulená, mokrá a promrzlá za obchodem a bylo jí strašně smutno. Jen neznala cestu zpět k Aničce! Neměl se kam ukrýt, zacapalo sněžit a vítr byl studený. Emmi si myslela, že do rána umře, bylo jí moc smutno a teskno. Nakonec si našla malý kousek od dveří, kde tolik nefoukalo i tak jí byla zima a kdyby nebyla malé koťátko, tak jistě pláče hlasem.
Jakmile se rozednilo, byla už Anička na nohou a utíkala ke dveřím a k oknu, jestli se Emmi nevrátila. Nevrátila. Ani tlapičky ve sněhu neukazovaly, že tady byla. Znovu se jí draly slzičky do očí a to je Štědrý den, za chvíli má dojet babička a děda, ale Anička z toho nemá žádnou radost!
Maminka je už oblečená a jen co dává Aničce snídani, utíká pro kapra. Kuchyně už voní, jak maminka od rána chystá dobrůtky, ale Aničku to nezajímá, co je s Emmi, kde je?
Emmi poznala, že znovu začaly za dveřmi vonět masné dobroty, že někdo přišel dovnitř obchodu, ale vše by vyměnila za Aničku!!!!!
Jedna paní donesla misku mlíčka, ale Emmi se tak tak trošku napila, bylo jí hodně smutno a zima. Vyšla celá promrzlá pod schody ven a namířila si to přímo p ji od rohu pošty a je to jistě ona.
řed obchod. Unavená, hladová a zmrzlá začala pozorovat ty, co utíkají na nákup, mráz každého brzy hnal zpět do tepla. Emmi byla hrozná zima. A najednou???? Zdá se jí to nebo je někde mamika?? Ano, je to maminka, cítí Emmi utíká směrem k ní, tělíčko má tak zmrzlé že jde jen pomalu, ale snaží se volat mňoukat, ale je asi nachlazená zní to jen velmi tlumeně. Z posledních sil došla na roh obchodu a v tom ji maminka vidí. Hned ji poznala, a vezme ji pod kabát, zakryla šálou a utíká domů, za Aničkou. Cestou mamince kanuly slzy, jakou udělá Aničce radost.
Sotva maminka volá – Aničko mám s sebou Emmi, ze dveří pokojíku se vyřítí Anička a jejich setkání maminku i tatínka skoro rozpláče. Na Aničce i na Emmi je vidět, jak jsou šťastné, že se našly, že jsou spolu. Tatínek uhání pro kapra, kterého maminka nestihla koupit a Anička se stará o Emmi, vysušila ji, krmí ji. Emmi se vděčně choulí a všem začíná ten krásný den v roce, Štědrý den! Emmi určitě se už nikdy nezatoulá a bude pořád s maminkou, tatínkem a hlavně s Aničkou. I tentokrát nad malým koťátkem a Aničkou držel ochrannou ruku jejich strážný anděl.
